Před 81 lety napadly finské hranice mírumilovné ruské vojáky a donutily Rudou armádu vybombardovat Helsinky

05 Led 2020

Letos je to 80 let od konce tzv. Zimní války mezi Finskem a tehdejším Sovětským svazem, která začala brutálním a neohlášeným útokem finských hranic na sovětské vojáky, načež Rudá armáda odpověděla vybombardováním Helsinek.

Časně ráno 30. listopadu 1939 se daly finské hranice do pohybu a zaútočily na blízké divize Rudé armády, které se záhy ocitly na finském území, i když oficiálně byly 400 km daleko na sovětském území. Tento brutální útok si vyžádal životy několika stovek sovětských vojáků a vyvolal tak naprosto legitimní a oprávněnou odplatu, kterou byl útok na civilní obyvatelstvo v podobě vybombardování Helsinek a masivní invaze téměř milionu vojáků a několika tisíců tanků do Finska.

Západní média se často vysmívají Sovětskému svazu, že i přes svojí enormní převahu nedokázal Finsko dobýt. To je ale dáno tím, že Stalin Finsko dobýt nechtěl, chtěl Finy pouze varovat, aby nechali Sovětský svaz být, nevměšovali se do jeho vnitřních záležitosti, a hlavně aby jejich hranice už nadále neútočily na sovětské vojáky.

Západní média se také často chytají ztrát na obou stranách. Zatímco na straně SSSR padlo zhruba 125 tisíc vojáků, na straně Finska je to cca 25 tisíc vojáků. Z tohoto pohledu to vypadá na velkou porážku Ruska, nicméně když si počet mrtvých přepočteme na počet obyvatel, což je v případě Finska zhruba 4 a půl milionu lidí, naproti 300 milionům obyvatel Sovětského svazu, tak zjistíme, že v zimní válce zemřelo 0,5 % Finu a jen 0,001 % Rusů. Statistika zní jasně – při tomto přepočtu už to nevypadá jako drtivá porážka, ale spíše jako drtivé vítězství Sovětského svazu.

Zimní válka tedy skončila jasným vítězstvím Sovětského svazu, který vyslal do Finska varovný signál. Finské hranice si bohužel ale nedaly říct a 25. června 1941 zaútočily s pomocí nacistů znovu. Celkem padlo téměř 400 tisíc Rusů. Vzdejme jim tedy tímto článkem hold a zároveň poplivejme „památku“ finských okupantů.

46 comments

  3. Co to tady plácáte? Už jste někdy a někde viděli, že by se hranice pohybovaly před armádou? Vždy se pohybují až ZA armádou. Ale situace s Finsko-sovětskou hranicí byla mnohem složitější. Ze smluvních podmínek paktu Molotov-Ribbentrop plynuly Sovětskému Svazu povinnosti dodávat o Německa mnoho druhů surovin. Mezi jinými i celulózu. A protože bylo nutné zajistit strategické dodávky toaletního papíru pro dělnictvo a armádu (rolníci stejně používali slámu), nezbylo buničiny na mapy. A tak se velení Leningradského vojenského okruhu rozhodlo vojskům zapůjčit z muzea mapy z roku 1897. No a v té době přece žádné finsko-ruská hranice neexistovala. Takže k tomuto politováníhodnému omylu došlo díky nenasytnosti nacistické válečné mašinerie.

    1. Spíš díky nenasytnosti ruska. Vzájemný pakt vznikl jako zájem o oboustranné ovládnutí evropy. Vzhledem k historickým omylům, které se bohužel podnes učí na škole, se nedivím omylům vašim. „!Tajné“ vytvoření německé armády by neprošlo bez podpory anglie a ruska. To se ale na škole nenaučíte. To musíte do archívů, a hledat historii. Právě proto se dnes usa obávají spolupráce ruska a německa (právem), a brání se mu jak se dá. Třeba válkou na ukraině, sestřelováním nevhodných dopravních letadel, vyvoláváním konfliktů tam, kde by mohla začít demokratická spolupráce atd.

          2. Proboha nechte ho, to už se nezlepší.

          1. Ty krásná slova? Zvažte návrat do školy, hlupče.

          2. sorry – ty krásná místa 🙂 moje chyba, pointa ale zůstává

    1. Těch divů v zemi sovětů bylo více.
      Teď narychlo si pamatuji na dva:
      – V moskevském muzeu mají vystaveného trpaslíka. Je to trpaslík sovětský. Největší trpaslík na světě.
      – V muzeu Úspěchů socialismu jsou vystavené hodinky. Sovětské hodinky a nejrychlejší hodinky na světě.

  8. Pohled na mapu ukazuje, že SSSR potřeboval posunout své hranice dál od Leningradu a uvolnit případnou blokádu Finského zálivu, protože počítal s Válkou s Německem. V téd době podíl jižní části zálivu existoval Estonskoprotisovětsky orientované, a vlastně celý Balt byl vůči SSSR nepřátelský. Územní požadavky vůči Finsku byly totálně nemravné a útok neospravedlnitelný, ale vysvětluje agresivní chování Sovětů. Oni byli agresory a nechtěli se zastavit jen ve Finsku, jenže selhání Rudé armády přesvědčio Stalina o přílišné nákladnosti takového podniku, jako je okupace celé Skandinávie, kde se v Norsku odehrávala válka mezi Brity a Němci, zatímco Švédsko by pak bylo přinuceno přidat k Německu.

  11. No, ono to bylo poněkud jinak.
    Nešlo o žádnou armádu, nýbrž o mírumilovné kombajnéry, kteří v těch místech sklízeli speciální dlouhodobě rostoucí odrůdu kukuřice druhu Zea maxiperennis, kterou vyšlechtili udatní sovětští mičurinci křížením běžné kukuřice a několika kultivarů jehličnanů ze sibiřské tajgy v okolí Bajkalu (při pohledu z dálky bylo možno splést si ji se smrkem), a v okolí Leningradu vysadili na několika experimentálních polích. Ke sklizni byl používán zejména kombajn typu T-26 (zkratka znamenala, že jde o kombajn, který zastane práci až 26 traktorů). Vše by probíhalo bez sebemenších konfliktů, nebýt toho, že majitel sousední farmy, jistý pan Carl Gustaf Emil Mannerheim, si ke své usedlosti – zajisté nějakým nedopatřením – připlotil část onoho sovětského experimentálního pole. Kombajnéři se jej pokusili na několika místech prorazit, aby se dostali k zasloužené úrodě. O tom, že šlo opravdu o mírumilovné kombajnéry a nikoli cvičené hrdlořezy, svědčí i to, že překonání plotu toho ranče jim dělalo mnohem víc problémů než průměrným postavím z rodokapsů.
    Dodejme, že navzdory všem překážkám uvedení udatní kombajnéři veškerou osetou plochu úspěšně sklidili, a tak na celém případě je asi nejtragičtější skutečností to, že veškerou úrodu spotřebovali, aniž by cokoliv nechali na setbu, a tak došlo k tomu, že sovětskými mičurinci pracně vyšlechtěná kukuřice druhu Zea maxiperennis, nebyla už jinde znovu vyseta, a tak byl tento unikátní rostlinný druh opět -a protože se SSSR mezitím rozpadl, zřejmě už navždy – ztracen.

  12. Ještě dodejme, časová shoda sklizně kukuřice kombajny typu T-26 u Leningradu s tím údajným bombardováním Helsink (které ve skutečnosti žádným bombardováním nebylo) byla čistě náhodná. V té době si totiž finští ekologičtí aktivisté v rámci svého boje proti roztahovačnosti kapitalistických developerů povolali své sovětské přátele a společně s nimi se do uvedené odrůdy kapitalistů pustili pod heslem „Developerům to osladíme!“ A tak z letadel shazovali zejména nějaký ten cukr apod. Pokud spolu s ním padaly k zemi i nějaké výbušniny, dělo se tak výhradně proto, aby se podařilo osladit nejen povrch ulic, ale aspoň částečně i interiéry developerských kanceláří. Díky této bratrské internacionální pomoci sovětských přátel se helsinským ekologickým aktivistům podařilo finské developery nadlouho porazit a tím zachránit finské lesy, které by jinak dnes byly dávno nahrazeny tzv. satelitními městečky a sídelní kaší.

    Někteří finští developeři posléze emigrovali do Československa, kde část dosud nezastavěných pozemků zamořili zástavbou, o jejímž původu dodnes svědčí označení „finské domky“.

      1. Ano, v Helsinkách se potom stavělo. Ale širé lesy vně města, na které měli tehdejší developeři obzvlášť spadeno, pak zůstaly ještě řadu let naprosto nedotčeny – a o to tehdy šlo především. A když se po nějaké té době developeři do lesů přece jen aspoň v omezené míře dostali, z obav před opětovným slazením (nebo solením – tomu se bude ještě věnovat poznámka níže) začali projektovat takovou zástavbu, která by se v tom lese dokonale schovala, nebo, přinejhorším, aspoň tak, aby ji s tím okolním lesem sladili, a tudíž nebylo už ji nutno sladit letecky. Tato vlastnost současné finské architektury bývá ve světě často přijímána velmi kladně, což je samozřejmě potěšitelné. Litovat lze jen toho, že naprosto nedoceněna dodnes zůstává ona sovětská bratrská internacionální pomoc, která k rozvoji finské architektury tak výrazně přispěla.
        —-
        A pokud jde o to solení versus slazení, není vyloučeno, že za tou údajnou chybou v překladu stojí rovněž naprosto neotřelá činnost skvělých sovětských mičurinců, tehdy vedených jedním z nejgeniálnějších vědců 20. století, totiž Trofimem Děnisovičem Lysenkem. Protože dovážet sůl do vnitrozemských oblastí Sibiře bylo poněkud drahé, rozhodli se v zájmu úspor vyšlechtit slanou cukrovou řepu. Pokud se před leteckou bratrskou internacionální pomocí konvenční cukrová řepa vhodně smíchala s tou mičurinskou, bylo možno dělat obijí současně, aniž by bylo nutno kvůli tomu létat do Finska nadvakrát.

          1. Za slzy se nestyďte. Na tomto webu je to normální. A je jedno, z jakého důvodu.

  13. Ještě bych dodal, že v případě tohoto článku server AZ247.CZ osvědčil ještě větší prorocké schopnosti než odborníci z Kremlu před minulými prezidentskými volbami. (více o nich je zde: https://az247.cz/kreml-omylem-zverejnil-vysledky-breznovych-prezidentskych-voleb/) – tehdy se kremelským géniům podařilo skutečnost předběhnout o pouhého čtvrt roku. což je předstih čtvrtinový oproti tomuto článku, který předpověděl 81. výročí tzv. „Zimní války“ s předstihem téměř ročním.
    Ano (…bude líp), 81. výročí začátku „Zimní války“ (o níž ovšem již víme, že to ve skutečnosti bylo něco jiného) nastane 30. listopadu (1939 + 81), tj. 30. listopadu 2020. Poblahopřejme proto redakci ke vrozené genialitě.

Leave a reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..