„Motivační citáty sdílí především neúspěšní lidé a pitomci,“ tvrdí američtí vědci

Ve společnosti přetrvává názor, že sdílení a lajkování motivačních citátů na Facebooku má nějaký vliv na progres a rozvoj člověka. Jde ale o mýtus, který vyvrátili vědci z Vědeckého institutu Václava Klause v Seattlu.

Podle studie nejenže motivační citáty nemají žádný pozitivní vliv, ale dokonce jsou většinou sdíleny hloupější částí populace, které nepomůže k úspěchu vůbec nic.

„Víte, jsou lidé inteligentní a schopní, a pak jsou lidé hloupí a úplně neschopní. Ti druzí si mohou sdílet motivačních citátů kolik chtějí, ale je jim to k ničemu. Dle naší studie opravdu úspěšní lidé čekají na správné postavení hvězd a při korelaci Jupitera s Měsícem zakládají svoje firmy a vydělávají miliardy… to proto jsou úspěšní. Zatímco ti neúspěšní sdílejí právě motivační citáty. Jejich úspěch je přitom v nedohlednu,“ tvrdí Jack Tyler, zakladatel Vědeckého institutu v Seattlu.

Podle studie jsou tak motivační citáty spíše ukazatelem neúspěchu než úspěchu.

„Lidé potřebují nějakou oporu. Neúspěšný člověk se cítí lépe, když si čte nějakou motivaci… třeba že Zuckerberg se taky vykašlal na školu. Akorát on seknul se školou, aby založil jednu z největších firem na světě, zatímco oni seknuli se školou, aby mohli chodit chlastat s pochybnými kamarády do nonstopu a při pokusu o podnikání si ani nezjistí, zda je Venuše v dobrém postavení vůči Zemi pro start byznysu. Sdílením citátu ze sebe pak májí lepší pocit, připadají si jako někdo, i když nejsou. Jakmile ale ti lide nedokáží nabytou motivaci nějak zužitkovat, tak na něj nečeká nic jiného, než další směna v práci, která je nebaví…“ vysvětluje dále Tyler.

Stejný princip se dá podle Tylera uplatnit i třeba na tetování s motivačním obsahem. Jsou lidé, kteří motivační citáty dotáhnou do extrému a nechají si je vytetovat na tělo. To je ale podle Tylera známkou naprosté absence kreativity, kdy daný člověk prostě nevěděl, co si na sebe nechat vytetovat, tak sáhl po první „volovině“, kterou objevil na internetu.

„Kdybyste se takového člověka zeptali, co je jeho největší úspěch, tak nebude vědět. Ne snad proto, že by těch úspěchů bylo tak moc, že by se nemohl rozhodnout, který z nich je největší, spíše právě naopak. Opět platí pravidlo, že úspěšný člověk nemá takové blbosti zapotřebí, on se na svůj úspěch opravdu soustředí a nestará se o nějakou trapnou pózu,“ dodává Tyler.