Stále více Čechů se bojí, že se po volbách budou smát Slováci jim

Do voleb zbývá jen měsíc a nejnovější průzkumy ukazují, že můžeme očekávat rekordní účast voličů. Podle dat z hospod a sociálních sítí se většina lidí shoduje: hlavním motivem je zachovat si po volbách možnost dál se smát Slovákům a jejich politickému chaosu.

Dlouhá léta platila nepsaná společenská dohoda. Ať se v Česku dělo cokoliv, vždy jsme se mohli uklidnit pohledem na východ. Sledování zpráv ze Slovenska fungovalo jako celonárodní antidepresivum. Každý bizarní projev, každá nesrozumitelná tisková konference Roberta Fica či každá hádka o podobu nové hymny byly balzámem na českou duši. „To jediné bylo na světě jisté. Člověk přišel domů, zapnul televizi, viděl to slovenské politické panoptikum a hned věděl, že u nás je vlastně docela dobře,“ svěřuje se paní Milena z Hodonína, která si prý pro jistotu nahrává staré slovenské debaty „kdyby přišly zlé časy“.

Po rozpadu Československa navíc panovala křehká rovnováha. Češi se dívali na Slovensko a uklidňovali se, že vždycky může být hůř. Slováci se naopak dívali na Česko a říkali si, že jednou se také budou mít dobře a třeba budou v Evropě aspoň trochu významní. Tento jemný balanc byl pro oba národy klíčový, bez něj by nebylo možné udržovat tradiční středoevropskou psychickou stabilitu a hrozila by anarchie.

Zatímco průzkumy na Slovensku naznačují únavu z politického bizáru Roberta Fica a jeho koaličních partnerů a zároveň ukazují na probouzející se liberální, proevropské a progresivní proudy, v Česku se rýsuje pravý opak. Předvolební modely totiž stále častěji ukazují jako reálnou povolební konstelaci, při které by vládu sestavoval Andrej Babiš za podpory Tomia Okamury a komunistického uskupení Stačilo!.

Byla by to vláda, která by kombinovala chaotické řízení firmy, strašení černochy a nostalgii po totalitě. S něčím takovým bychom okamžitě trumfli i ty nejdivočejší roky slovenské politiky. Ztratili bychom naši strategickou výhodu, schopnost smát se sousedům. Role by se obrátily. Byl by to konec jedné éry. Pokud by se k tomu po desetiletích přidal i konec Viktora Orbána v Maďarsku, mohlo by to znamenat začátek nového věku střední Evropy.

„Je to otázka národní identity,“ tvrdí jednatřicetiletý IT specialista Tomáš. „Celý život jsem vyrůstal v tom, že my jsme ti ‚rozumnější a ve všem lepší‘. Jestli nám tohle vezmou, co nám zbyde? Slováci budou mít normální vládu, budou v klidu stavět dálnice a smát se, jak u nás Babiš na tiskovce obviňuje Fialu, že už chtěl z politiky odejít, ale kvůli němu musel zůstat, zatímco Okamura navrhuje vystoupit z NATO a přidat českému lvu na státním znaku ponožky a sandály. To je potupa, ze které se národ nevzpamatuje,“ dodává a zoufale si loká borovičky.