Turek popřel, že by ho proti prezidentovi zastupoval Rajchl: „Nechci skončit v kriminále,“ děsí se

Filip Turek potvrdil, že hodlá podat žalobu na prezidenta Petra Pavla za to, že ho odmítl jmenovat ministrem životního prostředí s odůvodněním, že sběratelství dýk SS se neslučuje s ochranou přírody. Turek však odmítl spekulace, že by ho v procesu zastupoval předseda strany PRO Jindřich Rajchl.

Důvodem odmítnutí je podle Turka Rajchlova legendární bilance v soudních síních, která se dlouhodobě pohybuje v záporných číslech. Předseda PRO navíc s vysokou úspěšností pravidelně posílá české vlastence do vězení.

Turek vysvětlil, že zatímco on žaluje prezidenta pouze na ochranu osobnosti kvůli zraněným citům a maximálně riskuje prohru a úhradu soudních výloh, s Rajchlem by byla situace vážnější. Poslanec má důvodnou obavu, že s takovou obhajobou by od soudu odcházel s patnáctiletým trestem na Mírově, případně by si ho rovnou převzal mezinárodní tribunál v Haagu kvůli válečným zločinům v Jugoslávii.

Obavy Filipa Turka se ukázaly jako zcela oprávněné. Uniklé e-maily ze sekretariátu strany PRO odhalily strategii, kterou chtěl Rajchl u soudu použít. Místo standardní žaloby na ochranu osobnosti plánoval postavit obhajobu na tvrzení, že český prezident vlastně neexistuje.

Dle Rajchlova právního rozboru byl rozpad Československa neoprávněný a Česká republika je ve skutečnosti jen zadlužená korporace registrovaná v Londýně pod názvem CZECH REPUBLIC LTD. Z toho důvodu se na Filipa Turka vztahují původní zákony Československa a jako ministr národní vlády má být jmenován Předsednictvem České národní rady, nikoliv Petrem Pavlem.

Tím pádem je podle Rajchla nelegitimní i samotný soud. Předseda PRO chtěl soudcům sdělit, že nemají žádnou moc, načež by sám založil Národní radu a jmenoval Turka ministrem. Zároveň by rovnou odvolal prezidenta a sám se prohlásil prezidentem Československé republiky, kterou by sjednotil po domluvě se slovenským premiérem Robertem Ficem.

Rajchlovy dokumenty počítaly s tím, že Fico by se sjednocením souhlasil. Pro případný nesouhlas slovenské strany měly být připraveny české tanky u Bratislavy. Rajchl chtěl dle uniklých spisů dále využít válku na Ukrajině a převzít správu nad Podkarpatskou Rusí jakožto historickou součástí Československa. Území by posloužilo pro vytvoření speciálních táborů pro ukrajinské uprchlíky, kteří podle Rajchlovy logiky kradou Čechům práci a zároveň je obírají na sociálních dávkách, protože nepracují.

Právě bod o anexi území a zřizování táborů byl pro Turka poslední kapkou. Ačkoliv se poslanec netají obdivem k jistým historickým obdobím a reáliím 40. let minulého století, představa velení okupační správě v Užhorodu ho příliš nenadchla. Ukrajinci prý navíc nemají tu správnou barvu.

Definitivní konec spolupráce však nastal až u posledního bodu. Rajchl ve svých plánech realisticky a na základě svých bohatých zkušeností počítal s tím, že soud nakonec stejně prohrají. To měl být spouštěč pro vyhlášení celonárodní veřejné sbírky na oběť režimu Filipa Turka. Pro Turka, který si zakládá na image úspěšného byznysmena a elitního sběratele, byla představa, že by na něj důchodci posílali složenky, naprosto ponižující.